Logo

 Napsali o projektu 

Problematika elektroodpadu v moderní obci

7. 12. 2018

Většině české populace nepřijde nic zvláštního na tom, že například papír nebo sklo se nosí do speciálních kontejnerů a nevyhazují ho do nádob na směsný odpad. To, že by tomu tak mělo být i třeba se zářivkami, starými spotřebiči i s ostatním elektroodpadem, si ale zatím uvědomují spíše firmy a obce, které tak mohou uspořit nemalé peníze.

K čemu slouží „kolektivní systém“
Kolektivní systém je soukromá firma, kterou si mohou založit výrobci a dovozci elektrických nebo elektronických zařízení, a která za ně plní jejich povinnosti týkající se zpětného odběru a recyklace elektrozařízení, jež jim ukládá zákon o odpadech. Kolektivní systém tedy zajišťuje sběr, svoz a recyklaci elektroodpadu a za tímto účelem si vytváří síť sběrných míst v obcích i mimo obce. Účast v kolektivním systému je pro výrobce elektrozařízení dobrovolná. Výrobce si může použitá elektrozařízení, která uvedl na trh a která již spotřebitelům dosloužila, sbírat a nechat recyklovat sám, nebo si na to může najmout specializovanou firmu – což je právě kolektivní systém. Stát bohužel na činnost kolektivních systémů žádným způsobem finančně nepřispívá. Kolektivní systém vykonává svoji činnost pouze za peníze, které dostává od výrobců. Najmout si kolektivní systém je pro výrobce zpravidla lacinější a efektivnější, než kdyby si svoje použité výrobky sbíral a recykloval sám. Kolektivních systémů je na trhu více a soupeří mezi sebou o výrobce. Pokud si výrobci vyberou opravdu kvalitní systém, pak se elektroodpad sváží od obcí včas, nikde se nekupí a vše funguje tak, jak má, ke spokojenosti výrobců i obcí. Pokud se výrobce rozhoduje pouze podle nejnižší ceny a vybere si ten nejlevnější kolektivní systém, pak jsou často výsledkem přeplněné a nevyvezené kontejnery s elektroodpadem a nespokojené obce.

Spolupráce s obcemi
Podle současné legislativy musí kolektivní systém zřídit sběrné místo v každé obci, která ho o to požádá. Kolektivní systém je povinen takové místo zřídit pro každou kategorii elektrozařízení, pro kterou má oprávnění. Dále musí kolektivní systém zřídit nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru v každé obci, městském obvodě nebo městské části, která má více než 2 000 obyvatel.

Veřejně dostupný seznam kolektivních systémů s uvedením kategorií elektrozařízení, pro kterou mají oprávnění, je uveden na webových stánkách Ministerstva životního prostředí: https://www.mzp.cz/cz/kolektivni_systemy_oeez

Proč se vlastně elektroodpad sbírá?
Některé typy elektroodpadu mohou být zajímavým zdrojem druhotných surovin a jako takové mohou mít i tzv. pozitivní ekonomickou hodnotu. To znamená, že výnosy z prodeje takto získaných surovin pomáhají zčásti nebo zcela uhradit náklady na sběr a recyklaci tohoto typu elektroodpadu (v závislosti na aktuálních cenách surovin). U malých domácích spotřebičů, mobilů nebo počítačů je možné jejich sběrem a recyklací získat zlato, stříbro, měď a další vzácné kovy. Jejich sběr a recyklace je tedy velmi přínosná, protože se tyto suroviny vrací zpět do oběhu a není nutné je těžit. To je velmi důležité, protože světové zásoby těchto surovin jsou omezené a jednoho dne se vyčerpají.

Jiné typy elektroodpadu se sbírají proto, že jsou nebezpečným odpadem a mohou tedy být pro člověka i pro přírodu nebezpečné. To se týká zejména zářivek, které obsahují rtuť. Náklady na sběr a ekologickou recyklaci zářivek jsou enormní. Pro představu o nákladech na sběr a recyklaci zářivek se stačí podívat do ceníku odpadových firem, které si za sběr a recyklaci zářivek účtují cca 20 Kč za 1 kus. Zářivky jsou tedy elektroodpad s tzv. negativní ekonomickou hodnotou. Jejich sběrem a recyklací se nedají získat žádné zajímavé suroviny, navíc se sbírají a přepravují velmi obtížně, protože jich je hodně a jsou velmi křehké. Podle sběru zářivek se tedy pozná skutečně kvalitní a odpovědný kolektivní systém. Kolektivní systém Ekolamp ročně sebere a nechá zrecyklovat několik milionů kusů zářivek. To je více než kolik jich seberou všechny ostatní kolektivní systémy v ČR dohromady.

Ekolamp bude nově pomáhat obcím při sběru malých a velkých spotřebičů
Ekolamp dlouhodobě spolupracuje s obcemi při zajišťování sběru zářivek. V současné době má Ekolamp 4000 stacionárních sběrných míst a 2000 míst s mobilním svozem světelných zdrojů. Dlouhodobá spokojenost obcí se službami Ekolampu vedla k tomu, že řada obcí dlouhodobě žádala Ekolamp o rozšíření jeho služeb i na další kategorie elektroodpadu. Ekolamp se tedy nově rozhodl vstoupit i do sběru a recyklace malých a velkých elektrozařízení. Od 5. 9. 2018 získal Ekolamp od Ministerstva životního prostředí licenci i na tyto dvě další kategorie elektrozařízení. Ekolamp tak přinese do sběru malých a velkých zařízení prvky, které doposud uplatňoval ve sběru světelných zdrojů. A to jsou zejména rychlé a pružné svozy elektroodpadu, krátké čekací lhůty na svozy, velmi nízké minimální počty velkých spotřebičů ke svozu. A v neposlední řadě i lidský přístup. To jsou hlavní přednosti Ekolampu, a ty dle vyjádření řady obcí, doposud často ve sběru malých a velkých spotřebičů chyběly.

Návrh nového zákona o elektroodpadu z dílny MŽP patří k Evropské špičce
Oblast sběru elektroodpadu nyní v České republice pokrývá zákonná úprava z roku 2005. Legislativa je to tedy značně zastaralá a v řadě případů už nepokrývá aktuální potřeby sběru elektroodpadu. MŽP na to nyní reaguje prostřednictvím chystaného nového zákona o výrobcích s ukončenou životností (tzv. VUŽ). Ten by měl nynější úpravu v mnoha ohledech zpřehlednit a také zpřísnit. Podle zatím neoficiálních informací totiž zavede povinné cíle sběru zaměřené zejména na výše zmiňovaný elektroodpad s tzv. negativní ekonomickou hodnotou. To je velmi důležité, protože sběr elektroodpadu s tzv. pozitivní hodnotou sice přináší cenné suroviny, nicméně sběr elektroodpadu, který je nebezpečným odpadem, chrání zejména lidské zdraví a přírodní prostředí. Proto je sběr nebezpečného odpadu daleko důležitější a společensky prospěšnější. Mnozí odborníci z oboru také velmi vítají, že kontrolu kolektivních systémů a výrobců elektrozařízení (jako povinných osob) budou i nadále vykonávat státní orgány. V minulosti se některé subjekty snažily vymanit z kontrolních pravomocí státu pokusem o založení tzv. soukromého kontrolního a koordinační centra kolektivních systémů, prostřednictvím kterého by se firmy pro zpětný odběr měly v podstatě hlídat samy. To zcela logicky vzbuzovalo velké obavy ohledně nezávislosti, nestrannosti a objektivity takovýchto „samo“ kontrol. Kontrola musí být nezávislá a jediná skutečně nezávislá kontrola je přitom jednoznačně ze strany státu. Nicméně EU na toto riziko včas reagovala a v nové odpadové směrnici EU, která nedávno vyšla, jasně nařizuje, že kontrolu kolektivních systémů musí provádět „na soukromých zájmech nezávislé nebo státní orgány“. Kontrola tedy nadále zůstane v rukou Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí.

Pokud se tyto informace potvrdí, byl by návrh z dílny MŽP velmi zdařilý. Dokonce i v rámci evropského srovnání by se řadil k naprosté špičce.

Petr Číhal
autor je obchodním ředitelem společnosti Ekolamp
 

Zpět
© 2019 Communa, s.r.o., Všechna práva vyhrazena
Kontakt   |    Mapa stránek
Vytvořil artbox, s.r.o.
Partneri 2019